Gross Motor Function Classification Systém (GMFCS) je škála, která hodnotí samostatně hybnost s důrazem na sed, přesun a lokomoci. Hodnotí tedy funkční schopnosti dítěte, které jsou pro nás v terapii dle Bobath konceptu důležité ve funkčním hodnocení a následném stanovení funkčních cílů. Důraz je kladen spíše na běžné činnosti doma, ve škole a ve společenském styku, než na to, čeho by bylo dítě schopno, kdyby bylo v nejlepší formě.

Klasifikace hodnotí děti od 2 do 18-ti let (od 12 – 18-ti let se jedná o rozšířenou variantu z roku 2007). Jsou rozděleny do užších věkových skupin, protože každý věk má svá specifika, není proto možné testovat plošně. U předčasně narozených dětí se používá pro hodnocení do 2 let jejich korigovaný věk.
    V obecné charakteristice (bez zohlednění věku) je pro I stupeň charakteristická chůze bez omezení, pro II. stupeň chůze bez omezení, ale s problémy na delší vzdálenosti a problémy při udržování rovnováhy. Děti nemohou běhat a skákat. Pro stupeň III je charakteristická chůze s lokomočními prostředky, v exteriéru použití vozíku. Tyto děti zvládnou samostatně sed. Pro stupeň IV. je typické omezení samostatné lokomoce, sed je možný jen s oporou. Dítě je schopno přesunů vždy na mechanickém vozíku, je monžo uvažovat i o vozíku elektrickém. Pro stupeň V. je charakteristický transport v mechanickém vozíku s těžce omezenou základní antigravitační kontrolou vzpřímeného držení hlavy a trupu. Děti vyžadují rozsáhlou pohybovou a lokomoční asistenci a využití podpůrných technologií. Samostatně se v tomto stupni mohou pohybovat pouze děti, které jsou schopny naučit se ovládat elektrický vozík.
Součástí klasifikace jsou také dotazníky pro rodiče, rozlišené dle věku dítěte. Rodič dotazník vyplňuje samostatně, v ambulanci nebo v domácím prostředí. Je zásadní, jak on sám vnímá pohybové možnosti a schopnosti svého dítěte. Možnost porovnání toho, jak vnímá hendikep dítěte rodič je pro vedení terapie důležitá. Společné zhodocení dovedností dítěte a objektivizace pohledu na problémy nám pomáhá stanovit s rodiči reálné cíle v reálném časovém horizontu v terapeutickém plánu do budoucnosti. V Bobath konceptu je rodič plnohodnotným partnerem pro terapeuta – jak pro fyzioteraputa, ergoterapeuta, tak i pro logopeda, lékaře a protetika. Cíle by tedy měly být pro všechny tyto profese společné a všichni by svou odborností měli přispívat k jeho realizaci.
Součástí hodnocení je časový graf pro všechny stupně GMFCS. Každý stupeň má určité období, kdy dítě získává nové motorické dovednosti nebo zlepšuje ty již získané. Následuje období stagnace, kdy si dítě udržuje získané motorické dovednosti. A křivka je zakončena různě strmým obdobím mezi 12 – 18 rokem, kdy dítě některé dovednosti ztrácí jako důsledek působení spasticity na svalově-kostní aparát a obtížného boje s gravitací. Křivky nám prognosticky také říkají, že bude pravděpodobně nutné v tomto období řešit kompenzační pmůcky nabízející více opory.
    Nejdůležitější je možnost informovat rodiče o prognóze do budoucna. Především ve smyslu zachování či postupné ztráty schopnosti samostatné chůze či nutnosti výhledově zařídit kompenzační pomůcky. Rodiče jsou v Bobath konceptu našimi partnery a cíle stanovujeme společně. Měli by být tedy plně informováni o prognóze. Je nutné s rodiči probrat a zvážit čemu je prioritní se věnovat v tomto čase a v tomto věku dítěte. Příkladem může být rozvaha v upřednostnění nácviku funkční komunikace nebo samostatné chůze u dítěte ve věku 4 let stupeň GMFCS 4. Je pravděpodobné, že dítě bude možnou facilitovanou chůzi s dopomocí schopno použít jen do určitého věku vzhledem k rozsáhlému postižení CNS a sekundárně také svalově-kostního aparátu. Chůze je pro nás proto v tomto případě sice důležitá, ale zásadnější je pro nás nácvik funkční komunikace , kterou dítě bude nutně potřebovat celý svůj život výrazně mu dosažením této dovedností zlepšime kvalitu života. Samozřejmně tím nehceme říct, že nebudeme pracovat na schopnsti přesunů. Jedná se o určení priorit v závislosti na křivce schopností v čase.
    Dalším přínosem je objektivní výstup pro kolegy na našem pracovišti nebo na jiném pracovišti, kam dítě dochází. Kolegové jsou tak schopni připravit situaci terapie adekvátně dovednostem dítěte a dopředu ví o stupni mobility dítěte. Škála tak usnadňuje komunikaci mezi terapeuty.
Studie hodnocení GMFCS byla vypracována v CanChild Centre for Childhood Disability Research na univerzite MCMaster v Kanadě, Institute for Applied Health Science v roce 1997 a 2007.
Do češtiny byly grafy i testování přeloženo Bobath lektorem Mgr. Olgou Večeřovou a Mgr. Veronikou Kristkovou.